LÁSKA
Láska a čas (B. Ferrero)
Byl jednou jeden ostrov, který obývaly všechny pocity: radost, smutek a mnoho dalších, včetně lásky. Jednoho dne dostali obyvatelé zprávu, že se ostrov potopí. Všechny pocity se připravily na rychlý odchod z ostrova, naskákaly do lodí a čekaly na odjezd, jen láska ještě chtěla chvíli zůstat na ostrově, který tolik milovala.
Když se láska skoro topila, začala prosit o pomoc. Vtom přišlo bohatství a láska mu řekla: „Bohatství, vezmi mě s sebou!“
„Nemůžu, v lodi je spousta zlata a stříbra, a pro tebe tam není místo!“
Tak požádala o pomoc marnivost, která šla také kolem: „Prosím, pomoz mi!“
„Nemůžu ti pomoct. Jsi celá mokrá a zničila bys mou novou loď…“
Pak láska oslovila smutek: „Můžu jít s tebou?“
„Ale lásko, jsem tak smutný, že raději půjdu sám.“
Pak kolem prošla radost. Byla tak veselá, že ani neslyšela, jak láska volá o pomoc. Láska se zoufalstvím rozplakala. Vtom zaslechla hlas: „Pojď, lásko, vezmu tě s sebou.“
Byl to stařeček a láska se ho samou radostí zapomněla zeptat na jméno. Když přistáli na pevnině, zeptala se moudrosti: „Kdo byl ten stařeček, který mě sem dovezl?“
Moudrost odpověděla: „Byl to čas.“
„Čas? Ale proč mě chtěl převézt pouze čas?“
„Protože jen čas je schopen pomoct a porozumět velké lásce,“ odvětila moudrost.
(Další příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)
Byl jednou jeden ostrov, který obývaly všechny pocity: radost, smutek a mnoho dalších, včetně lásky. Jednoho dne dostali obyvatelé zprávu, že se ostrov potopí. Všechny pocity se připravily na rychlý odchod z ostrova, naskákaly do lodí a čekaly na odjezd, jen láska ještě chtěla chvíli zůstat na ostrově, který tolik milovala.
Když se láska skoro topila, začala prosit o pomoc. Vtom přišlo bohatství a láska mu řekla: „Bohatství, vezmi mě s sebou!“
„Nemůžu, v lodi je spousta zlata a stříbra, a pro tebe tam není místo!“
Tak požádala o pomoc marnivost, která šla také kolem: „Prosím, pomoz mi!“
„Nemůžu ti pomoct. Jsi celá mokrá a zničila bys mou novou loď…“
Pak láska oslovila smutek: „Můžu jít s tebou?“
„Ale lásko, jsem tak smutný, že raději půjdu sám.“
Pak kolem prošla radost. Byla tak veselá, že ani neslyšela, jak láska volá o pomoc. Láska se zoufalstvím rozplakala. Vtom zaslechla hlas: „Pojď, lásko, vezmu tě s sebou.“
Byl to stařeček a láska se ho samou radostí zapomněla zeptat na jméno. Když přistáli na pevnině, zeptala se moudrosti: „Kdo byl ten stařeček, který mě sem dovezl?“
Moudrost odpověděla: „Byl to čas.“
„Čas? Ale proč mě chtěl převézt pouze čas?“
„Protože jen čas je schopen pomoct a porozumět velké lásce,“ odvětila moudrost.
(Další příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)
