ZMĚNA
Jen malá vlnka (B. Ferrero)
Na kraji lesa leželo malé jezírko. Klidně a pokojně se vyhřívalo v žáru slunce a nikdo si nevšímal, jaká dobrodružství se odehrávají na jeho hladině i v těsné blízkosti.
V rákosí u břehu se nenápadně schovávala žába, která čekala, až se přiblíží vážka poletující nad hladinou. "To bude delikatesa", těšila se. Na nehybné hladině se právě nesmělý vodní pavouk zakoukal do krásné pavoučice. Jeho plachost mu však bránila pavoučici oslovit. Nedaleko druhého břehu skomírala fialka. Neměla dostatek vody a její kořeny už nedokázaly prorazit blíž k jezírku. Uprostřed jezírka se topila malá neopatrná muška. Chtěl se osvěžit a náhodou zavadilo o vodu, která ji smočila křídla, takže už nedokázala vzlétnout.
Ale právě se schylovalo ke změně dramatu. Jen pár metrů od jezírka rostl velký dub. Právě na něm dozrávaly žaludy. Náhle mírně zavál vítr, rozkymácel nejzralejší z žaludů, ten se utrhl a padal dolů. Když se dotkl země, pomalu se kutálel k jezírku. Na břehu nabral rychlost a hupsnul do vody. V tom okamžiku se vytvořila vlnka. A za ní další a další a další...
Nepatrná změna hladiny vyrušila vážku, která se leknutím vydala směrem pryč od nebezpečné žáby. Vodní pavouk byl vlnkou odhozen k pavoučici, které v tom rozrušení sdělil své city a oba se do sebe zamilovali. Jedna z vlnek při nárazu na břeh šplíchla a pokropila usychající fialku. Další postrčila stéblo trávy plující po hladině blíž k topící se mušce. Muška se mohla zachytit, vylézt na něj a vysušit si na slunci křídla...
Jen nepatrný pohyb, jen neparné vlnky a tolik změněných životů! Jak málo stačí k tomu, aby se změnil svět ...
"Život není jen tak něco. Je vždy příležitostí k něčemu." F. Hebbel
Na kraji lesa leželo malé jezírko. Klidně a pokojně se vyhřívalo v žáru slunce a nikdo si nevšímal, jaká dobrodružství se odehrávají na jeho hladině i v těsné blízkosti.
V rákosí u břehu se nenápadně schovávala žába, která čekala, až se přiblíží vážka poletující nad hladinou. "To bude delikatesa", těšila se. Na nehybné hladině se právě nesmělý vodní pavouk zakoukal do krásné pavoučice. Jeho plachost mu však bránila pavoučici oslovit. Nedaleko druhého břehu skomírala fialka. Neměla dostatek vody a její kořeny už nedokázaly prorazit blíž k jezírku. Uprostřed jezírka se topila malá neopatrná muška. Chtěl se osvěžit a náhodou zavadilo o vodu, která ji smočila křídla, takže už nedokázala vzlétnout.
Ale právě se schylovalo ke změně dramatu. Jen pár metrů od jezírka rostl velký dub. Právě na něm dozrávaly žaludy. Náhle mírně zavál vítr, rozkymácel nejzralejší z žaludů, ten se utrhl a padal dolů. Když se dotkl země, pomalu se kutálel k jezírku. Na břehu nabral rychlost a hupsnul do vody. V tom okamžiku se vytvořila vlnka. A za ní další a další a další...
Nepatrná změna hladiny vyrušila vážku, která se leknutím vydala směrem pryč od nebezpečné žáby. Vodní pavouk byl vlnkou odhozen k pavoučici, které v tom rozrušení sdělil své city a oba se do sebe zamilovali. Jedna z vlnek při nárazu na břeh šplíchla a pokropila usychající fialku. Další postrčila stéblo trávy plující po hladině blíž k topící se mušce. Muška se mohla zachytit, vylézt na něj a vysušit si na slunci křídla...
Jen nepatrný pohyb, jen neparné vlnky a tolik změněných životů! Jak málo stačí k tomu, aby se změnil svět ...
"Život není jen tak něco. Je vždy příležitostí k něčemu." F. Hebbel
Tečka v žádosti
Jeden důchodce podává úředníkovi za přepážkou vyplněný formulář žádosti.
„Tohle není v pořádku!“ poznamenává úředník: „Zapomněl jste tečku nad ̓i’!“
„Nemohl byste to doplnit vy, prosím?“ ptá se senior.
„To ne! Musí to být stejným rukopisem!“
(Příběhy pro osvěžení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)
"Lidé omezeného ducha si vždycky najdou výmluvu, aby nemuseli podat druhému pomocnou ruku." P. Pellegrino
Jeden důchodce podává úředníkovi za přepážkou vyplněný formulář žádosti.
„Tohle není v pořádku!“ poznamenává úředník: „Zapomněl jste tečku nad ̓i’!“
„Nemohl byste to doplnit vy, prosím?“ ptá se senior.
„To ne! Musí to být stejným rukopisem!“
(Příběhy pro osvěžení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)
"Lidé omezeného ducha si vždycky najdou výmluvu, aby nemuseli podat druhému pomocnou ruku." P. Pellegrino
